Bermudský Trojúhelník

20. srpna 2008 v 19:42 | Ciky |  Záhady

Jste-li fandové tajemných věcí a záhad, pak vám v minulosti jistě neušla zmínka o bermudském trojúhelníku . O místě, které se nachází východně od Spojených států, bylo napsáno již několik hypotéz, za jakých podmínek na onom místě záhadně mizí lodě a letadla. Přečtěte si o nich.


Doby, kdy se náhlá zmizení lodí včetně posádky přisuzovala obrovským obludám, nadpozemským stvořením, zlým mořským pannám, Krakenovi, který požíral námořníky, jsou ty tam a vědci s postupem času a především s možností využití moderních technologií zjišťují, co je příčinami náhlých zmizení desítek letadel a plavidel. Bermudský trojúhelník je pomyslná oblast, umístěná jihovýchodně od pobřeží Spojených států. Bermudský trojúhelník však není oficiální název. Ústav zeměpisných jmen v USA neuznává toto pojmenování jako správné a tak ho nazval dle svého - Devilův resp. Ďábelský trojúhelník.
Od pradávna se lidé domnívali, že je tato obávaná oblast v rukou neznámých mocností, všelijakých oblud či dokonce nadpozemských bytostí. Již v minulém století však stále častěji vědci bádali nad touto oblastí a snažili se vysvětlit sobě a především všem ostatním, co za tímto zvláštním jevem stojí. Jedna z možností říká, že za náhlé mizení plavidel může silné magnetické pole. Bermudský trojúhelník je jedním z míst, kde se střelka magnetického kompasu náhle otočí k pravému zeměpisnému severu. Běžně na Zemi se však střelka kompasu natočí k magnetickému severu. Právě odchylka mezi severem zeměpisným a magnetickým znamená pro mořeplavce přímé nebezpečí především v navigaci. Neznalý člověk však něco podobného ani nepostřehne. Tato odchylka se pohybuje kolem hodnoty 24°, což je pro někoho hodnota sice mizivá, pro mořeplavce však velmi znatelná. Pokud tedy podobná situace postihne námořníky, kteří mají do této oblasti namířeno, může dojít k citelnému odchýlení od jejich plánované cesty, a tak se snadno mohou ocitnout v nebezpečí.

Bermudský trojúhelník
Druhou možnou hypotézou je působení silného Golfského proudu. Fakt, že na místě údajného ztroskotání lodě či pádu letadla nebyly nalezeny žádné trosky ani pozůstatky posádek, by mohl objasnit právě tento proud. Ten totiž společně v kombinaci s nepředvídatelným karibsko-atlantickým podnebím vytváří nepříhodné počasí jak pro plavbu, tak pro let. Na lodě zde také čekají četné útesy a mořské proudy, které jim jejich plavbu nijak neulehčí. Zdá se, že faktorů, které vysvětlují záhadu několika století, je dost a dost. Nedávno však přišli s nejnovější, a snad s ještě "dokonalejší" hypotézou britští vědci. Za mizením lodí a dokonce i letadel stojí plyn - methan. Ten totiž vyvěrá z mořských hlubin a vyprchává na hladinu moře, odkud nadále stoupá do ovzduší.
Když totiž tento plyn vystupuje z hlubin na mořskou hladinu ve větším množství, snižuje tak hustotu vody až do takového stavu, kdy se většina pevných objektů, tedy včetně lodí, začne propadat a "bořit" do vody. Posádka tak nemá žádnou šanci loď opustit, protože se plavidlo řádově během několika sekund zcela potopí. Stejný osud postihne i posádku se záchrannými vestami. Únik methanu je tedy s největší pravděpodobností příčinou zmizení téměř 20 lodí, které se ztratily od druhé světové války. Tento fakt potvrzuje i jeden z nalezených vraků na dně Atlantického oceánu. Plavidlo - rybářská loď - z roku 1890 až 1930 měla nepoškozený trup, z čehož lze s největší pravděpodobností opravdu usoudit, že se loď doslova propadla na dno moře, a to v horizontální poloze. Kdyby totiž došlo k potopení lodi vlivem jejího poškození, naklonila by se na bok.
To vše však platilo pro lodě. Proč však v oblasti bermudského trojúhelníku padají i letadla? To britští vědci vysvětlují opět jednoduchým způsobem. Methan, který vzejde z podmořské hladiny, nadále stoupá do ovzduší a tak je ohrožuje. Je-li jeho množství v dostatečné míře, může způsobit společně s nedostatkem kyslíku poruchu motorů. Nižší koncentrace jsou však ještě mnohem nebezpečnější. Směs methanu se vzduchem je vysoce výbušná, tudíž by mohla explodovat vlivem žáru z letadlových motorů.

Podivuhodné záhady v Bermudském trojúhelníku:
Bermudský trojúhelník získal na věhlasu už 5. prosince 1945. Krátce po čtrnácté hodině opustila námořní leteckou základnu na Fort Lauderdale na Floridě skupina pěti letadel, která nesla označení letka 19. Jednalo se o běžný cvičný let s trojúhelníkovou dráhou letu ve směru 256 kilometrů na východ, dále 64 kilometrů na sever a zpět na základnu. Velícím důstojníkem celé akce byl poručík Charles Taylor. Ten měl nalétáno přes 2500 letových hodin, takže se jednalo o zkušeného pilota. Nikdo tedy nepředpokládal, že by se během cvičné akce mohlo přihodit něco neobvyklého. Přesto krátce po patnácté hodině, po ukončení cvičného náletu, volal poručík Taylor kontrolní věž ve Fort Lauderdale. Jeho hlášení obsahovalo toto: Zdá se, že se nacházíme mimo kurs. Není vidět pevnina. Opakuji, nevidíme pevninu.

Podle příkazu, který letka 19 obdržela od věže, měla stočit kurs na západ. To ovšem nebylo v silách pilotů. Poručík Taylor informoval věž o tom, že neví, kde je západ se slovy: "Je to divné, nejsme si jisti žádnou polohou. Nefungují přístroje, kompasy, nic." A skutečně, podle rozhovorů, které věž zachytila mezi piloty jednotlivých letadel, nefungovaly navigační přístroje v jediném stroji. Letka 19 si v tom okamžiku ale byla jista, že se nachází někde v blízkosti ostrovů Keys. Letecký instruktor proto poradil veliteli letky, aby se posádka vydala na sever, a to tak, že bude mít slunce na levém boku. Jak se ale podle dalšího hlášení zjistilo, skupina pěti letadel nebyla nad ostrovy Keys, ale neznámo kde. Postupně se začalo ztrácet i rádiové spojení. Přestože věž mohla poslouchat vzkazy a rozhovory mezi piloty, posádka nebyla kvůli statické elektřině s to porozumět jediné instrukci ze základny.

Základna se mezitím zabývala všemi možnými domněnkami co se s letkou 19 mohlo stát. Existovaly dohady o tom, že letová skupina skončila v rukou nepřítele, a to navzdory tomu, že světová válka skončila před několika měsíci. Ještě téhož dne byla vyslána záchranná jednotka v čele s letadlem Martin Mariner jehož posádku tvořilo celkem třináct mužů. Kolem čtvrté hodiny odpoledne obdržela kontrolní věž další podivné hlášení. Letadlo Martin Mariner si nebylo jisté svoji polohou. Další hlášení obsahovala informace o tom, že se letadlo dostalo do jakési bílé mlhy a následně bílé vody.

Posádka Martina Marinera nakonec zmizela stejně tajemně jako letka 19. Přesto po devatenácté hodině zachytila námořní letecká základna Opa - Locka slabý signál části volajícího znaku letky 19. Pokud se jednalo skutečně o volání ztracených letadel, pak to bylo přes dvě hodiny poté, co jim musely dojít pohonné hmoty.

Druhý den následovala rozsáhlá záchranná operace, ve které se pokračovalo i v následujících dnech. Skutečnost byla taková, že nebyly nalezeny žádné známky po letadlech, a to ani jejich případném ztroskotání. Pátrání se zúčastnilo na dvě stě čtyřicet letadel z pevniny a na sedmdesát letadel z letadlové lodi Solomons. Do akce byly dále zapojeny ponorky, pobřežní čluny, soukromá letadla a další technika. Po letce 19 nebo po něčem, co by ji alespoň něčím identifikovalo nebylo ani památky. Jakoby se po celé posádce slehla zem.

Na celém příběhu jsou zajímavé ještě přinejmenším dvě věci. Tou první je fakt, že před startem letky 19 měl podivnou předtuchu sám letový instruktor. Po jedné hodině odpolední se se zpožděním dostavil k právě sloužícímu důstojníkovi s prosbou, aby byl zproštěn letu. Konkrétní důvody svého rozhodnutí však nepodal. Jeho žádost byla nakonec stejně zamítnuta.

Druhým, kdo měl podivnou předtuchu byl námořní desátník Kosnar. Ten se totiž vůbec nenahlásil na letové dráze. Pro tisk později uvedl: "Dodnes nevím, z jakého důvodu jsem se rozhodl, že se nedostavím k letu. Nemohu to prostě vysvětlit."

Téměř za třicet let po této události se na scéně objevil ještě jeden neobvyklý prvek. Přišel s ním Art Ford, novinář a spisovatel, který případ sledoval od roku 1945. V celostátním televizním programu citoval slova poručíka Taylora, která zachytil jistý radioamatér. Poručík Taylor měl v rádiu údajně říci: "Nenásledujte mě!" Zde se nabízí otázka co měl vlastně poručík namysli. Spisovatel Ford se domnívá, že poručík Taylor měl co do činění s jinou, mimozemskou civilizací. V takovém případě by byla celá záhada kolem Bermudského trojúhelníku objasněna. Ale lze brát informaci o údajném výroku poručíka Taylora skutečně vážně? Jak víme, záznam pořídil jakýsi radioamatér. Už to samo o sobě vyvolává v člověku pochybnosti a nelze tomu přikládat zvláštní důležitost. Toho si byl vědom i Art Ford. Proto také s tímto zjištěním vyšel na veřejnost až o devětadvacet let později. Jak sám tvrdí, uvědomoval si míru věrohodnosti tohoto zjištění. V průběhu dalšího pátrání získal potvrzení této informace i z jiného zdroje. Na nátlak rodičů pohřešovaných členů posádky byla totiž zveřejněna oficiální zpráva, která obsahovala i přepis rozhovorů mezi letadlem velitele letky a kontrolní věží. A tento původně utajovaný zápis obsahoval alespoň část toho, co Fordovi sdělil operátor krátkovlnného rádia, totiž příkaz Nenásledujte mě...

Od té doby je v civilních a vojenských archivech množství záznamů o dalších podivných zmizeních ve vzdušném prostoru nad oblastí Bermudského trojúhelníku.

Hned o dva roky později, tedy v roce 1947 zmizel ve vzdálenosti 160 kilometrů od Bermud americký vojenský letoun C54. V lednu 1948 se ve vzdálenosti 608 kilometrů severovýchodně od Bermud přerušilo rádiové spojení čtyřmotorového Tudoru IV. Poté se letadlo ztratilo s jednatřiceti cestujícími a posádkou. V prosinci téhož roku to byl soukromý speciál DC-3. Neuplynulo dvacet dní a na cestě z Londýna do Santiaga v Chile přes Bermudy a Jamajku zmizel beze stopy Star Ariel a v březnu 1950 to bylo letadlo Globmaister. Poslední hlášení poslala posádka v době, kdy se plavidlo nacházelo v severním okraji trojúhelníku na cestě do Irska. Severně od tajemné oblasti zmizel zase britský York Transport s třiatřiceti cestujícími na palubě a posádkou. Stalo se to 2. února 1952. V říjnu 1954 to byl pak letoun vojenského námořnictva s dvaačtyřiceti lidmi na palubě. Zmizení se nevyhnulo ani hlídkujícímu hydroplánu Martin P5M. S desetičlennou posádkou zmizel 9. listopadu 1956.

A tak bychom mohli pokračovat až do dnešní doby. A to mluvíme výhradně o zmizeních letadel. Oblast Bermudského trojúhelníku je však také nazývána jako moře ztracených lodí. O tom ale někdy příště.

Jasné zatím je jen to, že se v popisované oblasti dějí záhadné věci. Vysvětlení se nabízí mnoho. Od mimozemských civilizací přes poruchy magnetického pole až po tajné akce vojenských a vládních organizací. Za zmínku snad stojí ještě to, že oblastí , která se svojí tajemností nejvíce podobá Bermudskému trojúhelníku, je takzvané Ďáblovo moře. To se nachází východně od Japonska a jsou v něm víry elektromagnetických poruch.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama